Jaký jsem čtenář?

V hodinách literární výchovy se žáci 5.–7. ročníku zamýšleli nad tím, jaký mají vztah ke knihám a ke čtení. Pomohl jim k tomu čtenářský dotazník, ve kterém zjišťovali například, jak často čtou, zda navštěvují knihovnu, jaké žánry mají rádi nebo co je od čtení naopak odrazuje.

A jaké jsou výsledky?

Ukázalo se, že nadšených čtenářů zatím mezi námi mnoho není. Většina žáků čte spíše příležitostně, někteří přiznávají, že hlavně tehdy, když musí. Pro některé je důležitá podpora z domova – ať už v podobě společného čtení v dětství, nebo díky dostupnosti knih. Při výběru často hraje roli i délka knihy, kratší příběhy bývají pro začátek přirozeně lákavější.

Pozitivní zprávou je, že řada žáků už objevila své oblíbené žánry, autory či konkrétní tituly, ke kterým se rádi vracejí. Někdy se také stane, že kniha čtenáře nezaujme natolik, aby ji dočetl – i to je součást hledání vlastní čtenářské cesty.

Mezi nejoblíbenější patří příběhy o zvířatech, dobrodružná literatura, fantasy a detektivky. Naopak menší oblibě se těší knihy naučné, poezie a – možná trochu překvapivě – také zamilované příběhy.

Nejcennější však bylo samotné zamyšlení nad vlastním čtenářstvím. Téměř všichni žáci si na závěr dali malé čtenářské předsevzetí – číst více. Přeji jim, aby každý z nich objevil knihu, která ho zaujme a vtáhne do světa příběhů. Možná právě tehdy zjistí, že odpoutat se na chvíli od moderních technologií a začíst se do knihy může být nejen snadné, ale i radostné.

Bedřich Nehyba